Auto patřilo manželčinýmu dědovi Edovi (on se nejmenoval Eda, byl to Antonín, jen bohužel porodní bába po správně uskutečněném porodu dostala rum, vyžahla ho, zapomněla, co má nechat napsat do rodného listu a když došlo na lámání chleba, prý řekla: Antonín, přece po tátovi). Nikdo mu nikdy, ale neřekl jinak než Édo. Před 8 lety děda odešel. Když se řešilo, co s eMBéčkem, manželčin otec (nyní v příběhu děda a Eda bude praděda) mi ho nabídnul. Já ne úplně zcela překvapivě reflektoval, že ho chci. Moje myšlenky a vytížení směrovaly hlavně ke stavění baráku, takže jsem to nechal volně plynout, ale sehnal jsem garáž a tam se odstavilo. Prababička byla ráda, myslela si, že auto musí do šrotu. Dříve jsem měl 2 eMBasa a praděda mě nesprávně považoval za odborníka přes tyto vozy a spolu jsme tenkrát rokovali o různých stavech, vadách a závadách. Když můj syn (nyní 5tiletý), oslavil 1. narozeniny, děda se odebral na registr vozidel, že na něj nechá napsat eMBaso. Paní na registru mu to rozmluvila, musel by se nechat soudem stanovit „poručník“(nevím), s autem by do jeho 18ti nešlo nakládat atd. Nicméně synátor od svých 4 let "chápe", že má „auto“ a chodí ho do garáže ukazovat stejně starým kumpánům a odpovídá na otázky: Troubí to? Uka. Svítí to? Uka. A proč, je to rozbitý, když nejde točit volantem?
Takže tím se teď bavím.
Mřížka v zadním blatníku je vcajku, s úzkým C sloupkem se dělala nejdřív "žábra", pak ta co je na obrázku. Ale ten předek mi k tutomu zadku nějak neštymuje. Pokud se nepletu, tak k úzkýmu sloupku patří vždy přední maska "škleb" (oválný rámeček na víku rezervy) a blinkry více protažený dozadu. 
, dobrá barva a cena už dolů nepůjde...
