No jak dělám ty hřídele, ty jsou 630 mm dlouhý a je to 110 mm kulatina. Kolikrát odeberu pár špon a některá se prohne jak luk a začne to čochtat. Musím to kolikrát podkládat papírkama v čelistech během práce. Aby to brusič vůbec srovnal. To nikdy nebejvalo. Vždycky to bylo jako fík.
Trubka má trošku flíček pod ložiskem. Ale jen malinkatej. Po osoustružení kouknu do díry a je tam vidět elipsa vnitřního průměru. Taky dřív ta trubka běžela sama jen jsem ji strčil do mašiny a nikdy nerovnal. Z povrchu odtáčím kila materiálu a ze vnitř to jen lížu. A to dřív byl ze vnitř třeba 5 mm odtočit. teď do 3 mm a rozměr je furt stejnej. Tadyhle ty trubky jsou ale náhražka. Tak to se dalo čekat že to bude hnůj. Lezou z toho struny jako prase. Minule jsem to dělal stejně a padaly céčka. No jedna strana hotová. Pokračování příště. Teď jsem to doklidil. Chci ještě zítra odvézt špony, nasadit na disky ty kola na ještěrku. Pak na předoperační vyšetření a pak k tatíkovi nejdou mu zavírat vrata. Znáte to, je to potřeba hned! Takže to zítra okoukneme, připravím co bude potřeba opravit a v neděli tam pojedu to opravit. Tatík to potřebuje hned. Sice ta vrátnice šmatlá asi 3 roky. Ale teď je to třeba.
Ještě než nastoupím do nemocnice. No v pondělí bych chtěl dojet do lesa. Ještě tam mám snošíno hromadu dřeva tak to odvézt. A pak pauza. Pan bratr volal kdy zase můžu začít makat. prej tak za tejden se do toho zase dáš jo? Pošlu ti tam dost materiálu, aby jsi nezahálel! Vždyť máš u stropu kočku na zvedání a ty jen budeš držet páčky a kolečka. No a já jen domluv si to s manželkou ta bude teď můj pracovní tiskovej mluvčí!
U těch výpalku záleží co je to za matroš, čím je to řezaný. Kolikrát to jde nahovno a je to bláto a je to třeba z plazmy. Nebo dělám takový kola jako od lokomotyvy a ty jsou pálený plazmou a je to 60 mm tlustej matroš. Jde to jako po másle. Jiskry když lítaj to nic neznamená. To je běžný. Okoušu to většinou ošklivou destičkou nabroušenou v ruce s vělkým radiusem. To když je tupá, tak ji přelíznu a na tyhle učely ještě ujde. Mám plnou škatuly těhle. Je škoda si zjebat pěknou destičku. Většinou to jde tou naostřenou v pohodě obrat.
Až se zbavíš ty tvrdý šlupky pujde to normálně soustružit
Johanzonky v placu, tři mikrometry. A do všeho hromada špon. Až budu vidět, že dokončuju mám volat šéfa. Jestli bude ještě jedna trubka, nebo ne. Musí domluvit s Němcem, jestli fakt chce tu rezervní sadu půlky stroje nebo ne. Tak jsem si k tomu přivstal. Tolik krámů kvúli pár trubkám. Jdu si cucnout cvrka, aby mi to šlo od ruky. Ty řesný míry na Supita. 
