Nějakej ten vtip :)

[Leo]

Policajt: “Kde jsi schoval peníze?"
Tlumočník: “Kde jsi schoval peníze?"
Zloděj: “Neřeknu."
Tlumočník: “Neřekne."
Policajt: “Když neřekneš, zavřeme tě na 10 let."
Tlumočník: “Když neřekneš, zavřou tě na 10 let".
Zloděj: “Neřeknu."
Tlumočník: “Neřekne."
Policajt: “Když neřekneš, zastřelíme tě."
Tlumočník: “Když neřekneš, zastřelí tě."
Zloděj: “Zakopal jsem je v kuchyni."
Tlumočník: “Že prý stejně nepoví."

Blondýnka přijde do elektroprodejny a žádá prodavače o výměnu televize.
"A proč ji chcete vyměnit?"
"Manžel nadává, že je v ní čím dál míň fotbalu."

V tříhvězdičkovém hotelu na peruánském pobřeží povídá hoteliér skupince turistů:
"Kdyby se v pokoji objevili potkani, vůbec se nemusíte bát. Zakrátko se připlazí hadi a požerou je."

[Leo]

Dáma středního věku si kupovala papouška. Jednoho si vyhlídla a povídá mu:
"Tak co, ty malý hlupáčku, umíš mluvit?"
A papoušek odpověděl:
"A co ty, stará čarodějnice, umíš lítat?"

On: "Drahá, zkusíme dneska večer výměnu pozic?"
Ona: "Dobrý nápad. Ty budeš žehlit a já ležet na gauči."

Jde delegace po blázinci a doktor u jednoho pokoje říká:
"Toto je pokoj automobilových bláznů."
Jeden z delegace se diví: "Ale vzdyť tu nikdo není."
"Ale je," říká doktor, "všichni leží pod postelemi a opravují."

[Leo]

Muž se ptá boha:
"Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?"
"Abys ji miloval."
"A proč jsi ji učinil tak blbou?"
"Aby milovala ona tebe!"

Starý děd leží na smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě nasmažených koblih z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koblih... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene bába, pleskne ho přes ruku a křičí: „Necháš to! Ty jsou na pohřeb!”

Přijde Indián na matriku:
"Chtěl bych si změnit jméno!"
"Proč, jak se jmenujete?"
"Velký-vlak-co-dvakrát-zahouká-když-jede-okolo."
"A jak by jste se chtěl jmenovat?"
"Tutút."

[Leo]

Pane Nováku, proč se chcete s manželkou rozvést?“ptá se soudce.
„No..., protože mi sexuálně nevyhovuje.“
„To je ale blbec,“ ozve se z nabitého sálu, „všem vyhovuje, jenom jemu ne!“

Ekonomická krize je horší než rozvod. Také přijdete o spoustu peněz, ale manželka vám zůstane!

Baví se dva chlapi v hospodě a jeden říká:
"Moje žena chtěla k narozeninám něco, co má zrychlení z 0 na 150 za tři vteřiny. Tak jsem jí koupil váhu..."

Žena: "Dneska ráno v metru tři chlapi vstali, aby mi uvolnili místo."
Muž: "A vešla ses?"

[_petr_]

Staršího, na kole jedoucího opilého pána,
zastaví v noci policejni hlídka:
"Kam jedete tak pozdě v noci?"
"Jedu na přednášku o špatném vlivu alkoholu,
tabáku a nočního života na lidský organismus."
Policista se ptá nedůvěřivě:
"Prosím vás, kdo organizuje takovou přednášku
ve dvě hodiny v noci?"
Muž odpoví: "Jako obyčejně, moje žena..."

[cont17]

Žena príde za kňazom a hovorí:
“Otče, prichádzam s problémom. Doma mám dva papagáje, samičky, a tie stále
opakujú jednu vetu.
“Akú vetu, dcéra?” pýta sa kňaz.
“No, hovoria: Ahoj, my sme dve šľapky, nechcete sa pobaviť?”
“To je ale obscénne,” vykríkne zhrozene kňaz. Potom sa ale zamyslí a hovorí:
“Možno, že by som vedel o niečom, čo by váš problém mohlo vyriešiť.
Doma mám dvoch papagájov, samčekov, ktorých som naučil modliť sa a čítať
bibliu. Prineste svoje slečny ku mne domov, dáme ich do klietky k Johanovi a
Josefovi a tí naučia tie dve vaše nezbednice zbožnosti a modlitbám.
Potom určite prestanú opakovať tú… frázu.”
“Ďakujem mnohokrát, otče, Boh vám to zaplať. Toto by skutočne mohlo pomôcť,”
hovorí žena.
Na druhý deň prinesie svojich dvoch papagájov ku kňazovi domov.
Keď vstúpi do bytu, skutočne uvidí v klietke dvoch papagájov, ktorí držia
ruženec a modlia sa. Žena s nadšením pristúpi ku klietke a vpustí do nej
svoje dve papagájky. Po niekoľkých sekundách sa z klietky unisono
ozve: “Ahoj, my sme dve šľapky, nechcete sa pobaviť?”
Miestnosťou sa rozlieha napäté ticho. Potom sa jeden šokovaný papagáj Pozrie
na druhého a hovorí:
“Odlož ruženec Jojo, naše modlitby boli vyslyšané.”

[Leo]

Personální oddělení v ČEZu se rozhodlo udělat test na téma korupce.
Jedna z otázek byla: "Kolik času potřebuješ, aby sis z úplatků koupil BMW?"
Odpovědi byly následující:
Firemní nákupčí: 2-3 měsíce
Firemní právník: Asi tak 6 měsíců
Vysoce postavený manažer: 2-3 roky
U manažera se komise zarazila a zeptala se: "Tak dlouho?"
Odpověď manažera byla: "Hele, netlačte tak na pilu, BMW není zas tak malá firma."

[Marie]

Byli jsme oblečeni a připraveni odejít na Silvestrovskou party.
Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník,
zakryli klec s andulkou a vyhnali kočku na dvůr.
Zavolali jsme do taxislužby a objednali taxíka. Taxík přijel a
my jsme vyšli z domu předními dveřmi.
Když jsme vycházeli, kočka kterou jsme vyhnali na dvůr,
proklouzla pod našima nohama zpět do domu. Nechtěli jsme aby zůstala uvnitř domu, protože se vždy když je tam sama, snaží sežrat andulku.
Manželka si šla sednout do taxíku, zatímco já jsem se vrátil dovnitř,
abych vyhnal kočku z domu. Kočka mi ale vyběhla do patra a já jsem
běžel za ní.
Manželka, která zatím čekala v taxíku nechtěla aby taxikář věděl,
že dům bude celou noc prázdný. Takže sdělila taxikáři že se hned vrátím,¨
že jsem jenom šel dát dobrou noc své matce.
Po pár minutách jsem si sedl do taxíku vedle manželky. 'Lituji že mi
to trvalo tak dlouho,' řekl jsem když jsme se rozjížděli. 'Ta kráva pitomá
se schovávala pod postelí. Musel jsem ji šťouchat ramínkem do zadku, abych ji
dostal ven!
Snažila se mi utéct, tak jsem ji chytil pod krkem. Pak jsem ji musel
zabalit do deky aby mě nepoškrábala. Povedlo se ale! Odtáhl jsem ji po
schodech dolů a vyhodil zpět na dvorek! Doufám že se zase nevysere do
zeleninového záhonu!'
Ticho v taxíku bylo ohlušující.

[Leo]

Chytí rybář zlatou rybku, a ta mu slíbí za svobodu splnění jednoho přání.
Rybář: "Chci žít věčně."
Rybka: "Bohužel, toto je jediné přání které Ti splnit nemohu. Přej si cokoliv jiného."
Rybář: "Dobře, tak chci umřít až v Česku přestanou politici krást."
Rybka: "Ty hajzle jeden vyčuranej!"


Vždy ještě v posteli, poslouchá muž se svou ženou rádio.
Jednou ráno slyší:
"Oznamujeme 10 cm sněhu, takže dnes přesuňte své auto na stranu ulice se sudými čísly, aby bylo možné odklidit sníh!"
Žena vstala, oblékla se a rychle najela s autem na stranu k ostatním.
Další den, slyší v rádiu:
"Oznamujeme 15 centimetrů sněhu, takže dnes prosíme, aby vaše auto stálo na straně ulice s lichými čísly kvůli úklidu sněhu!"
Žena rychle vstává a zaparkuje auto na doporučenou stranu.
Další den, hlášení z rádia :
"Oznamujeme 30 cm sněhu, takže dnes, prosíme, aby vaše auta " krrrrrrrrhhhrrrrrrr ........ "A výpadek proudu přeruší přenos.
Žena zmateně vyskočí z postele a křičí na manžela:
"Co budu dělat, oni neřekli, kam mám zajet s autem?"
Muž se na ni podíval a řekl klidně s velkým ... ale s hodně a hodně velkým soucitem:
"Proč nenechat dnes auto v garáži?"

[Angel]

Děda na loďce chytá ryby a najednou chytí zlatou rybku. Ta mu povídá, dědečku když mě pustíš splním ti třy přání. Děda se ušklíbne, mrskne rybu do kýble a zvolá. Já ti na to seru, já sem dědeček hříbeček.

[fajlla]

Poznámka: Autor tohto článku nepoužil slovko rómovia alebo cigáni, ale
„neprispôsobiví spoluobčania“, aby nebol považovaný pseudohumanistami
a inými milovníkmi bordelu a magormi za rasistu. Aj tak nepochodil... Preto sa
tento blog SME rozširuje e-mailmi.

Po babičke sme so sestrou zdedili rodinný dom v jednej hladovej doline
niekde na juhu stredného Slovenska.

Chodievali sme tam zriedka -len dva razy ročne, na jar a na jeseň. Ako to
už v takých hladových dolinách býva, z dôvodu nízkych cien nehnuteľností sa
tam často sťahujú niektorí neprispôsobiví spoluobčania z väčších miest, ktorí za
odstupné predali svoje už „vybývané“ byty, čo dostali od štátu zadarmo a kúpili
si za ne na vidieku lacné bývanie.

A so sebou si prinášajú i svoj obľúbený spôsob života, spojený s hlukom
a špinou, pre ktorý však väčšinová časť spoločnosti nemá pochopenie, a v
dôsledku ktorého v blízkosti ich bydlísk prudko klesá cena priľahlých
nehnuteľností.

Aj v babičkinej rodnej dedinke došlo k takémuto sťahovaciemu procesu
z „vybývaného“ bytu vo väčšom meste, a niekoľko desiatok metrov od nášho
domu sa v jednej lacnej chalúpke na spadnutie, bez vody a elektriny, zabývalo
niekoľko neprispôsobivých spoluobčanov a začalo si jej okolie okrášľovať
narastajúcimi hromadami odpadkov.

V dovtedy tichej, pokojnej, ospalej a kľudnej dedinke sa ozrazu objavili
bitky, výtržnosti, konflikty, nočný hluk a drobné krádeže, vidiecka idyla zrazu
skončila. Zanedlho nato na jeseň na Pamiatku zosnulých sme opäť šli na hroby
do otcovej rodnej dediny. Chcel som aj skontrolovať elektromer, pretože
rozvodné závody mi poslali neuveriteľne vysokú faktúru a bol som si istý, že
spravili chybu pri odpočte.

Po príchode do domu neskoro večer sme si všimli, že susedia spoluobčania
už majú zavedenú elektrinu. Vo všetkých miestnostiach domčeku
i na dvore sa svietilo, televízor bežal, rádio vyhrávalo, reproduktory duneli na
celú ulicu... -všetky elektrospotrebiče naplno pracovali, ako keby spoluobčania
elektrinu mali zadarmo. Na svojom dvore som sa o niečo potkol. Posvietil som
si baterkou -a našiel som kábel „dvojlinku“, ktorý sa tiahol z mojej vonkajšej
zásuvky 230V na dvore, kde bol len tak odizolovanými koncami vodičov
zastrčený cez burinu a žihľavu, za plotom niekam smerom ku chalúpke
spoluobčanov.

Rozzúrený som vytrhol kábel zo zásuvky a mojou prvou myšlienkou bolo
rozbehnúť sa, spraviť s celou tou rozvetvenou rodinou spoluobčanov poriadok.
Ale aj keby som bol špecialistom v ázijských bojových umeniach a bol schopný


si poradiť holými rukami s početnou prevahou odborníkov na boj zblízka
s roztočenou britvou na gumičke, myšlienka na moje automatické vyhlásenie
vyšetrujúcimi orgánmi alebo médiami za zarytého odporného rasistu,
napadajúceho dobráckych nevinných spoluobčanov ma od toho zámeru
okamžite odradila. Hlásenie krádeže elektriny policajtom by bol holý nezmysel.

Škoda nepresiahla limit, nad ktorý by šlo o trestný čin, mohlo by ísť len

o priestupok a prípadnú pokutu by aj tak páchatelia (stále nezamestnaní
profesionálni poberači sociálnych dávok) nemali z čoho zaplatiť. Spôsobenú
škodu by mi tiež nikdy neuhradili, po mojom odchode by bol kábel samozrejme
znovu okamžite zapojený na svoje pôvodné miesto a musel by som preto
automaticky účty za elektrinu za nich platiť i ďalej. Ak by vonkajšia zásuvka
nebola pod napätím, pripojili by sa priamo za elektromerom. No a dať si
elektromer demontovať a nechávať tak dom bez elektriny a zapnutého alarmu
sa mi pri takomto susedstve naozaj nechcelo.
Plný beznádeje a zúfalstva som sa preto rýchlo upokojil a namiesto
unáhlenej neprimeranej reakcie som radšej úporne premýšľal, čo ďalej. A už po
krátkej chvíli ma osvietila prekrásna spásonosná elegantná myšlienka, ako
definitívne odnaučiť susedov -spoluobčanov mi tú elektrinu kradnúť a nestať sa
pri tom rasistom. Tým, ktorí si už nepamätajú z posledného ročníka základnej
školy rozdiel medzi striedavým obyčajným („svetelným“) a trojfázovým
(„motorovým“) prúdom, to na jednoduchom príklade pripomeniem.

Predstavte si tri body umiestnené vo vrcholoch rovnostranného
trojuholníka, v strede ktorého je štvrtý bod. Medzi každým vrcholom
trojuholníka a jeho stredom je cievka generátora, vyrábajúca striedavý prúd.
A napätie medzi ktorýmikoľvek dvomi bodmi sa rovná ich vzdialenosti. Medzi
vrcholom trojuholníka (fázou) a jeho stredom (nulákom) je to 230V obyčajné
napätie – „svetelný prúd“, medzi dvomi vrcholmi (dvomi fázami) je 1,73 krát
viac -400 V (združené napätie – „motorový prúd“).

Vlastním malú zváračku na jednu alebo 2 fázy a podľa potreby (ak nie je
k dispozícii zásuvka na trojfázový prúd) si do zásuvky na „svetelný“ prúd pridám
druhú fázu (na 2 fázy a 1 nulák stačí obyčajná trojkolíková zásuvka), aj keď to
odporuje príslušným elektrotechnickým normám.

A tak teda ako oprávnená osoba s elektrotechnickým vzdelaním podľa
Vyhlášky 74, § 22, som vo svojom vlastnom dome, vo svojej vlastnej rozvodnej
skrinke vzájomne prehodil 2 drôty nulák a jednu fázu) a do svojej vlastnej
zásuvky na svojom vlastnom dvore som tým pustil združené napätie 400V, ako
keby som sa práve chystal zvárať...


Na druhý deň už za tmy som odišiel z domu. Za križovatkou som zastavil,
vystúpil z auta, nenápadne som sa pešo vrátil do domu a pozoroval som, čo sa
bude diať ďalej. Zanedlho z chalúpky vykĺzla tmavá postava, s dvojlinkou v ruke
preskočila plot a vliezla mi do dvora, kde opäť zapojila kábel do zásuvky...

Svetlá v chalúpke jasne zažiarili ako výbuch supernovy v neďalekej galaxii,
televízor blikol intenzívnym modrastým svetlom ako zváračka na stavbe
a zhasol, rádio i reproduktory začali zrazu revať ako na diskotéke, aby už

o niekoľko sekúnd definitívne stíchli...
A po mnohých dňoch nikdy nekončiaceho sa hluku sa v dedine konečne
rozhostilo hlboké hrobové večerné ospalé ticho, úplne rovnaké, aké tam bývalo
pred prisťahovaním sa spoluobčanov...

Združené napätie som v zásuvke na dvore ponechal trvale zapnuté, akoby
som chcel na dvore zvárať trvale. Po čase, keď som otcovu rodnú dedinku opäť
navštívil, mi hromada spálených rádií, televízorov, satelitných prijímačov
a magnetofónov na neodmysliteľnom neustále sa rozrastajúcom smetisku pred
chalúpkou prezradila, že spoluobčania to ešte veľmi dlho nevzdali a elektrinu sa
mi neochvejne pokúšali kradnúť znovu a znovu. Posledný ročník základnej školy
s výučbou základov elektrotechniky na hodinách fyziky očividne buď vôbec
neabsolvovali alebo na nich minimálne nedávali dostatočne pozor.

Principiálne z morálneho hľadiska to bolo absolútne objektívne, správne
a korektné riešenie -vyhoreli im totiž výhradne iba tie elektrozariadenia,
ktorými sa mi tú elektrinu opakovane pokúšali kradnúť. V podstate som vlastne
prejavil sociálne cítenie -namiesto očakávaných ukradnutých 230V som ich
sponzoroval dokonca 400V. Len som tam nedal reklamný leták „Akciová
BOMBA! 73% zdarma naviac!“ Naozaj ľutujem, že som nemohol vidieť tie
prekvapené tváre s vytreštenými očami v oslepujúcich zábleskoch ohňostroja
vybuchujúcich žiaroviek...

Odvtedy mi už nikdy viac elektrinu nekradli. Nie že by už nechceli. Ale
nezostal im už ani jeden funkčný elektrospotrebič. A tak som teda niekoľko
našich spoluobčanov úspešne odnaučil kradnúť mi elektrinu a napriek tomu
som sa nestal rasistom.

P.S. Trvalo mi viac než rok, kým sa mi ten krásny murovaný trojizbový
rodinný dom po babičke, v strede dediny, s veľkým dvorom a prekrásnou
záhradou, konečne podarilo predať. Hlboko pod úradný odhad. Za 6000 €.
Dodatok: Necelé štyri hodiny po zverejnení tohto článku som bol
vyradený z Titulky SME. Ostávam s pozdravom: Ing. Miroslav Holek.

[Grozo]

"Všichni si myslí, že největším snem každé ženy je mít dokonalého muže . . .
Zbláznili jste se?
Naším největším snem je žrát co chceme a nepřibrat!!!" :DDD

[Leo]

Dežo a Károľ žobrú v Londýna na odlišných uliciach. Dežo donáša domov denne 3-4 libry a Károľ oproti nemu donáša žene každý deň kufor plný 10 librových bankoviek.
Jeden deň sa pýta Dežo Károľa: "Ako to, že pracujem rovnako usilovne ako ty a zarobím tak málo?"
Károľ: "Ukáž mi čo máš napísané na tvojej tabuľke?"
Dežo ukazuje: "Nemám prácu, mám ženu a šesť detí, nemáme čo jesť, pomôžte nám."
Károľ: "Nečuduj sa, že tak málo dostávaš."
Dežo: "Tak čo tam máš ty napísané?"
Károľ ukazuje: "Už mi chýba len 10 libier, aby som sa mohol vrátiť na Slovensko."

[Leo]

Do pokoje za synem příjde otec s laptopem v ruce.
-Synu je načase si pohovořit o pornografii jako chlap s chlapem.
-A co přesně myslíš tati ?
-Jak sakra mažeš tu historii, aby to máma nenašla?

[Grozo]

„Včera mně v komoře spadla na hlavu flaška...”
„A bylo v ní něco?”
„Nic.”
„To vím, já myslím v té flašce!”