Německý ovčák

[Chose11]

Kdyby jste věděli o štěněti fenky Německého ovčáka, barva hnědočerná, papíry netřeba, ale ne směsku jde mi o vzhled a typické vlastnosti. Na chov není a nikdy nebude, jen zas vidím jak mi moje stávající fenka předčasně odchází (8.5 roků), tak by bylo fajn kdyby si vychovala miminko a já bych byl rád aby měla malá Rozárka od malička pejska se kterým bude vyrůstat. O předražené a nesmyslné nabídky nestojím, dojet si můžu kamkoliv, ale nerad bych jel na druhý konec republiky a nazpět bez fenky.

[Chose11]

Posunu si inzerát nahoru, dnes jsem byl s fenkou na veterině, dostala v injekci vitamíny a doktor vzal krev na rozbor, v pátek jedu znovu, tak uvidím.

[Sorbus]

Trochu odbočím, vlčáka jsem nikdy neměl - jen Ćeského fouska a nikdy jiné plemeno mít nebudu. Mému nynějšímu bude 13 let a už se bohužel blíží jeho čas, ale vzít si k němu štěně bych neudělal, u předchozího psa jsme to zkusili a bylo znát že jakoby vyhasnul když přišlo štěně, tak jsme štěně v rámci rodiny ubytovali jinde a počkalo se až do konce. Prostě mu to bylo líto, že je tam nový pes.

[ota]

U nás to bylo zase obráceně. Měli jsme čubinu Baseta. Po asi 10 roce trochu marodila. Bylo to s dělohou. Doktoři už měli všichni obavy, že operaci nedá. Nakonec náš dvorní doktor rozhodl, že zkusíme asi 25 dnů jakési injekce aplikovat. Proběhlo to a čubinka se uzdravila. Asi po roce nám tu kámoš nechal na víkend štěně dogy. No co spolu dělali! Předtím čubina byla taková už babička. Se štěnětm ožila. Bylo vidět v ní ten mateřskej pud. Hned ho začala učit základní věci. Když pak přijel doktor na kontrolu, povídal že je čubina znovu fit. Zvedlo ji to náladu a je to jak u lidí. Přestala se soustředit na tu svojí nemoc. Byla tady spolu pak už s hafanem, kterej tu už potom zůstal. V 13 letech a fosínek nás opustila. Ještě teď se mi derou slzy z očí. Byl to náš s manželkou první hafan. Doktor potom říkal, že ji štěně min o 2 roky protahlo život. Byli tu spolu na dvoře uplně v pohodě. Uměla ho ,,okřiknout" i naučit různé dovednosti. Ani se spolu nedohadovali.

[Chose11]

Ještě je poslední šance že pokud se dá do kupy, zkusíme štěně svoje, ale už má na to roky, už je v babičkovském psím věku.

[hobr]

U kámoše to bylo stejně, jak píše Ota. Starý pes, k němu štěně. "Ožil" a klapalo jim to - šukali se navzájem. Když ten starý "poodešel", mladší dlouho tesknil...
Sorry za zasírání inzerátu.

[filip]

U nás to bylo jak píše Sorbus. Starý pes to bral jako zradu, Uplně ho to zlomilo, přestal s náma mluvit a demonstrativně odešel na hladovku.
Ted jsme přišly o psa před měsícem, po 12 letech z útulku, pokukujem po utulkách, něco staršího malého pro 85 dědu aby nebyl sám ale všechno se mu zdá velke a silné.

[ota]

Syn tuším předloni? dovezl Německého Ohaře. Byl mu kousek přez rok. Byl taky zasarmo. Pán měl víc psů a rozešel se s přítelkyní, tak Ohaře nabízel. Syn má Maďarskýho Ohaře. No vzal ho sebou poprvé na zkoušku. A byli v pohodě. Tak podruhé ho přivezl. A nastěhoval ho k pantatíkovi na dvůr. Pantatík s náma tak 3 dny nemluvil! Taky je v baráku sám a vedle baráku dvůr. Hafan skoro celej den po dvoře vegeťí. Tedy nesmí tam kočka. Ale to si kočky sami zvyknou. Jinak zlatej pes. Je větší. Ale pohodář. Hlídá, neunikne mu nic. Štěká, dává pozor. S ostatníma našejma dvouma hafanama je kámoš. Však až vipiju kafe, pustím tam za ním Haliuse a vydrží tam do oběda. Když se Halius zdrží, Ohař stojí u vrátek a včera trochu vil. No jen uviděl Haliuse, tak skákal jak gumovej. Pantatík ho bere večer dom. Má tam u něj pelíšek. A když tak chrní na druhé postely vedle pantatíka. Manželka povídala, když kvůli němu brblal, že naco on psa, že si ho vezmeme sem dolu na dvůr. A už by ji ho nedal! Kdapák to je můj kluk! A stačí mu i Haliusovi říct ,,kde je dědeček"? A oba letí na schody a chtějí za ním. Ten Ohař má základní výcvik, poslouchá, neuťíká. Tedy větší pes a chováním zlatej!

[Chose11]

No, tak nemám dobré zprávy, výsledky krve ukazují na nemocné ledviny. Prý dokud žere, tak je to ještě dobrý. Nedávají mi moc nadějí, ale zkusíme léčbu. Tak denně antibiotika a v pondělí speciální léky na ledviny.

[Chose11]

No tak to nabralo rychlý spád, dnes už si nevzala k jídlu vůbec nic, ani masové dobroty, zvrací, v řádu dnů se asi uspí... Štěně je více než aktuální.

[Sorbus]

Tohle je vždycky ta nejnáročnější etapa v chovatelství, rozhodnout jestli se ještě pokusit o záchranu nebo uspat.

[Chose11]

Tady už není jak jí pomoct, jen sebrat odvahu a sílu udělat to co se musí, než by to příroda udělala stejně sama, ale za daleko více bolestivých podmínek.

[bourač]

Opravdu těžké dilema, u mého těžce nemocného NO Rexe jsem to udělal.
On to poznal, do smrti nezapomenu na jeho vyčítavý pohled když se k němu blížil doktor s injekcí.
Nekoukal na doktora, koukal na mě.
Snad nejhorší můj zážitek...
Fakt ti to Josef nezávidím, nedělej to, psi mají vysoký práh bolesti, nechat to na přírodě...

[hobr]

Je to vždy trauma. Nechal jsem uspat už 2 psy. Nebyla jiná možnost. Doktor k tomu přistupoval hodně citlivě. Ještě teď mám slzy v očích, když si na to vzpomenu...

[malotraktor]

Možná i proto co teď popisujete jsem nikdy neměl psa. Už od štěňátka bych myslel na to jak mi bude líto až se s ním budu muset rozloučit.